Bonus + + +

ANDRÉ, KAREL, BUBENÍK
Jaroslav Hamža, Zdeněk Hamža, Petr Kamenický, Bohuslava Olešová, Roman Plášek, Ivan Krajíček, Bára Přidalová, Tomáš Přidal

(třetí ročník výstavy tří výtvarníků z CEDu + přizvaných hostů)

Termín konání: 6. 4. - 26. 4. 2005

Místo konání: Galerie Foyer, CED – Divadlo Husa na provázku, Zelný trh 9, Brno

uvedl: doc.Jiří Havlíček

hudba: India Happening Punk


Zdeněk Hamža

Brot

Karel

Josef Bubeník

Jaroslav Hamža

Tomáš Přidal

André

Bohuslava Olešová

celkový pohled

Bára Přidalová

Roman Plášek

Petr Kamenický


 

Slovo k vernisáži

Umělecká aktivita je základní potřebou člověka. Zda velkou či malou je otázkou.
Podobně jako vyměšování nebo plození je umělecké tvoření součástí našeho společného světa. Tuto informaci lze chápat jako ránu pod pás zdravému lidskému rozumu. Přesto se s ní často můžeme setkat, zejména v její první "vznešenější" části jako se zcela vážně míněným tvrzením. Úvaha by měla spíše začít záhadou lidského myšlení. Z hlediska skatologické metafy je lidské myšlení jen subtilnější, chcete-li "jemnohmotnou" verzí "hrubohmotného" tělesného vyměšování. Umění je nesporně produktem lidského myšlení, specifická forma metabolismu duševní a duchovní sféry lidských bytostí, Tedy cosi "vyššího" nežli činnosti a produkty "nižšího" tvůrčího světa naší biologické tělesnosti. Non-sensem je například výrok: Kdo netvoří je netvor. Z tohoto hlediska by tvořil každý tvor, jak zvířata, tak i hmyz a tak podobně. Pouze netvoři by nebyli účastní obecného tvoření, vyjmuti z něj a tudíž jaksi "nečinní", přesněji naprosto neaktivní. Víme však, jak dokážou být netvoři aktivní ve skutečnosti a že předchozí tvrzení je nesmyslné.

Na těchto třech stupidních a fragmentárních myšlenkových postupech jsem se neobratně pokusil prokázat nevěrohodnost slovního projevu, vtěsnávajícího lidské myšlení do kolejnic dialektické binarity, bědného procesu na němž se stále zakládá větší část myšlenkových výkonů a jejich prezentace.

Ludwig von Wittgenstein ve vrcholné fázi vývoje svého myšlení, tedy v období první světové války a v desetiletí po ní, upozornil na to, že je lepší "věci ukazovat nežli o nich mluvit". Je to do jisté míry parafráze, když doplním závěrečnou větu z jeho logicko-filozofického traktátu: "o Bohu se dá jen mlčet".

Nesporně to platí i o umělecké tvorbě. Další nesmysl, jenž se mi podařilo utkat v říši banalit. Co potom s uměleckou tvorbou založenou na slově, řeči, případně na myyšlenkových představách založených na řečových pojmech? Ukazovat umělecké artefakty, dokumentovat proces uměleckého tvoření je i cílem této instalace. Interpretovat vystavené artefakty, tlumočit je slovní ekvilibristikou je však jiná poloha tvůrčího aktu.

Soudím, že publikum, které se na této vernisáži sešlo je poměrně informované v oblasti kultury a umění. Kdo se tu ocitl naprosto náhodně, ten má zkrátka smůlu. Nemám co bych mu totiž mohl osvětlit či vysvětlit z hlediska odborné teorie artefaktu. Ani o to nehodlám usilovat. Artefakt je reliktem tvůrčího procesu a má velice proměnlivou estetickou hodnotu, jak je patrné i na této výstavě. Může utkvívat ve sféře "vyšší", ale i "nižší", jak jsem se zmínil hned na počátku. Může být samozřejmě i anti-estetický v tom nejlepším slova smyslu. Může se například maskovat jako neumělecký výkon, což je v umění dvacátého, ale konečně i jedenadvacátého století časté. Artefakty jsou však dominantně svědectvími o svých tvůrcích. Pokud je počneme zařazovat do jednotlivých tendencí či trendů soudobého výtvarného dění, nesporně začneme manipulovat i se samotnými autory, s jejich osobnostmi. Podle toho čemu sami přikládáme větší či menší důležitost počneme hodnotit něco jako významné a něco jako méně pozoruhodné, či dokonce naprosto bezvýznamné a banální. Jsem osobně přesvědčen jenom o tom, že tato výstava patří do velice důležité oblasti. Tou je umění jako sociální komunikace. Vizualizované informace, jimiž jsou artefakty - umístěné do souvislosti během instalace se stávají fenomény, či přesněji svědectvími o snaze komunikovat, vést vzájemný diskurz, rozpravu bez řečového balastu. Ukazováním na náš svět dění a jevů. Cennou je úspěšná snaha iniciátorů této výstavy - Andrého, Karla a Bubeníka - sezvat přátele výtvarníky k tomuto vzájemnému diskurzu a angažované účasti.

Doc. PhDr. Jiří Havlíček